Chov domácích mazlíčků na Blog.cz

                                                                                                                  
Čeleď: Živorodkovité - Poeciliidae                                                             www.akvapedie.cz
Původ: sever Jižní Ameriky, Brazílie, Venezuela, Guyana, Antilské ostrovy
Maximální velikost: 6 cm
Vhodná teplota: 19 - 27°C
Potrava: všežravec , sypaná potrava
Doporučené PH: 6,5 - 8
Doporučená tvrdost vody: 3 - 25° dGH
Agresivita: mírumilovná, snášenlivá, společenská rybička,většinou v hejnu
Charakteristika: Ideální rybička pro začínající akvaristy.

Pohlavní dimorfismus: Sameček je barevnější a má řitní ploutev přeměněnou v gonopodium (rozmnožovací ústrojí živorodek). Má velmi pěkně zbarvenou ocasní ploutev. Samička je větší a vzadu na břichu v blízkosti řitní ploutve má výraznou tmavou skvrnu březosti(je těhotná).
Rozmnožování: Rozmnožují se velice snadno, jako většina živorodek(rodí živá mlád´ata). Po asi čtyřech týdnech samička rodí mláďata. Samička je schopná mít v jednom vrhu až 100 mladých avšak málo kdyvětšinou ale jen 20 - 40. Po jednom oplodnění samcem může rodit 3x - 4x.

Německý špic je potomkem psa rašelinného (Canis Familiaris Palustris Ruthimeyer) z doby kamenné a pozdějšího špice kolových staveb. Je nejstarším psím plemenem ve Střední Evropě.

Špicové vynikají krásnou srstí, jež díky bohaté podsadě odstává od těla. Zvláště nápadný je mohutný límec kolem krku připomínající hřívu a huňatě obrostlý ocas hrdě nesený nad hřbetem. Hlava podobná lišce s bystrýma očima, zašpičatělýma malýma blízko sebe stojícíma ušima, dodává špicovi jeho tolik typické smělé vzezření.

Jak si ušáka ochočit, jaké metody zvolit pro výchovu
Králík myslí ve vzorcích chování, tzn. naučí se reagovat na signály které se často se stejným výsledkem opakují. V této fázi by jistě nebylo na škodu připomenout známý Pavlovovův reflex. Pro další výchovu je totiž pochopení králičího myšlení klíčové.

Může přijít na zavolání
Nejlepší je začít s asociacemi už odmala. Zvykat králíčka na určitý systém podávání potravy nebo čištění záchůdku, ochočování a výchova pomocí motivace - jako pochvala pohlazení, milé slovo, nějaký mls. Pokud chceme králíčka naučit, aby registroval podávání potravy nebo mlsu, zamlaskejte předtím, nebo zašustěte pytlíčkem či zachrastěte krabičkou. Králíček si velice rychle osvojí tento zvuk, který pro něj bude znamenat "podává se dobrota". Během 2 měsíců může králíček přiběhnout na zamlaskání v 60 % případech, do půl roku až na 99%.
Některé asociace ovšem vzniknou samovolně tak, že králík sám odkouká nějaké pravidlo. Například při vrznutí dveří od ledničky, z které vyndáváte pro králíčka zeleninu, si brzo spojí právě s touto činností.

králičice Jessinka po půl roce vypozorovala, že zelnina se uchovává v lednici a proto při každé naší návštěvě

        Králičice Wendy se např. naučila, že zašustění obalu od sušenky, kterému předchází           odchod do kuchyně znamená, že se přineslo něco dobrého a že možná dostane ochutnat

Na králíky nekřičet, nebít je, nešlapat po nich
Jakmile si váš králík spojí nějaký zvuk, situaci, tón hlasu, váš výraz, naklonění těla nebo styl napřažení ruky s určitým důsledkem, je to poměrně spolehlivé a obtížně odnaučitelné. Z předcházející části tedy snadno odvodíme i negativní asociace. V případě, že si s vaší osobou králík spojí bolest, křik, častá kopnutí (ačkoli neúmyslná) nebo jiné nepříjemnosti, bude se vás prostě bát, nebo k vám nezíská takovou důvěru jak byste chtěli. U některých králíků to dokonce může vést k agresivitě. Nesmíte dopustit aby se vás králík bál!
To samozřejmě neznamená, že mu musíte všechno dovolit. Je ovšem třeba zvolit takové způsoby, jak králíkovi ukázat že něco nemá dělat, aby to nevedlo k jeho strachu z vás.

Jeden chovatel zvolil k ukázňování nepříjemné hvízdnutí z povzdálí + hození měkkého balíčku papírových kapesníčků po králíkovi tropícím neplechu, nebo lezoucím tam, kam nesmí.

Takto se mi podařilo napravit jeden nedostatek v chování králíka Sandyho. Sandy z ničeho nic začal při lízání ruky kousat. Bylo to až k neuvěření u tak mírumilovného a flegmatického králíka.

Pochvaly
Důležité při výchově jsou pochvaly. Jsou jedním z klíčových bodů. Když se králík zachová tak, jak chcete - např. vykoná svoji potřebu na správném místě, okamžitě (pokud možno ještě při jeho akci) ho důkladně pochvalte. Opět můžete posílit kladnou asociaci, že dělání bobečků na tomto místě vyvolává pochvalu a příjemný tón hlasu páníčka. Zvířata poznají když je chválíte. Můžete je pochvalou velice dobře motivovat ve výchově, lépe než metodou trestů.

Zvedání, nošení
Důležité je zvyknout králíka na zvedání, nošení a chování. Králíci neradi "létají". Potřebují vždy cítit oporu pro zadní nohy. Při jejich nošení tedy na to berte ohled. Názory na způsob zvedání se poněkud liší. Někdo doporučuje brát králíka za kůži na hřbetě a pak okamžitě podepřít zadeček (ne přímo zadní nohy, protože to vezme králíček jako odrazovou plochu - může vám i vyskočit z náruče), jinde je doporučováno zvedání jednou rukou pod břichem a lehce uchopit přední packy, druhou rukou pod zadečkem. Další možností je brát králíčka dlaněma za boky - v případě, že ne nevhodné mačkat bříško, například v době přezosti nebo nějakého zranění či nemoci. V tomto případě dávat pozor, aby se králíček příliš necukal a nevypadl z uchopení. Co nejdřív ho bezpečně sevřít do náruče je pravidlem při všech možnostech zvedání. Zvedání za uši není správné, může králíkovi ublížit a způsobit bolest.

Saňový pes.

Aljašský malamut je jedním z nejstarších severských saňových psů. Je to silný a mohutně stavěný pes s hlubokým hrudníkem a silným dobře osvaleným tělem. Malamut pevně stojí na tlapách a jeho postoj budí dojem velké aktivity, držení těla je hrdé, hlava vztyčená a oči hledí s ostražitým zájmem a zvědavě. Hlava je široká. Uši jsou trojúhelníkové a při vzbuzené pozornosti vzpřímené. Tlama je mohutná, od kořene k čenichu se jen lehce zužuje. Tlama není zvednutá ani dlouhá, ani příliš zkrácená. Srst je hustá s tvrdou krycí srstí dostatečné délky, jež dobře překrývá hustou podsadu. Malamuti jsou různých barev. Znaky na obličejové části hlavy jsou rozlišovacím znakem jedinců. Skládají se z kápě na hlavě, obličejová část hlavy je celá bílá, nebo se znaky s pruhem a nebo maskou. Ocas je dobře osrstěn, nesen nad hřbetem a připomíná chochol. Malamut musí mít silnou kostru s pevnými končetinami, dobrým pohybem, hlubokým hrudníkem a silnými plecemi. Musí mít všechny fyzické vlastnosti nutné pro velký výkon. Pohyb musí být plynulý, vyvážený, neúnavný a naprosto účelný. Není určen jako závodní saňový pes pro soutěže v rychlostních závodech. Malamut je ideálně stavěn k tomu, aby podával silný a vytrvalý výkon a veškeré znaky psů tohoto plemene včetně povahových vlastností musejí odpovídat tomuto účelu. Jakékoliv odchylky odporující uvedenému účelu se považují za vážnou vadu.

Aljašský malamut je laskavý, přátelský pes, není psem jednoho pána. Je věrným, oddaným společníkem, na výzvu hravým, ale obecně v dospělosti pozoruhodný svojí důstojností

Kohoutková výška: Psi: 25 palců, feny: 23 palců

A,B,C,E,G

Vzhled nečistokrevných koček se může lišit a záleží, jací byli její rodiče. Obecně lze říci, že kočka má dlouhé tělo, poměrně krátké končetiny, kratší krk, širokou hlavu a středně dlouhý ocas. Obvykle měří v kohoutku okolo 30 cm a dlouhá je včetně ocasu 80 cm. Samci váží 3,5 až 7 kg a samice okolo 2,5 až 4,5 kg. Srst je obvykle krátká, protože dlouhosrstost je recesivní znak. Ale nyní se již častěji objevují dlouhosrsté nečistokrevné kočky, je jich však stále menší počet než krátkosrstých. Nejběžnější barvou je tzv. mourovatá, což vychází i z barevnosti původní kočky domácí. Dále jsou velmi časté tmavé a černé kočky.

I když jsou chovány od kotěte doma, nezapřou své divoké předky. Většina koček loví spíše pro potěšení, a aby se předvedla svému majiteli. Doma jsou to klidná, mírumilovná a mazlivá zvířata, ale potřebují trochu více pohybu a dobrodružství, než postačí šlechtěným kočkám. Nečistokrevné kočky často doma jen jí a přespávají a po zbytek dne nebo noci jsou venku, loví myši nebo bojují o nové teritorium (zvláště kocouři). Nemusí to však být pravidlem, a pokud chováte nečistokrevnou kočku v bytě a nemá možnost jít ven a ani ji nikdy neměla, nebude jí tato aktivita chybět. Tyto kočky jsou většinou mnohem hravější než například šlechtěná perská kočka. Proto pokud hledáte zábavného kamaráda a nevadí vám, že jejími předky nejsou šampioni výstav, pak je pro vás nečistokrevná kočička tím pravým. Navíc každá je originál jak svou barevností, tak i povahou.

Pokud se jedná o krátkosrstého jedince, nepotřebuje speciální péči, kočky s delšími chlupy je nutno občas vykartáčovat. Jestliže necháváte kočičku pohybovat i venku, nezapomeňte na potřebná očkování.

Suchozemské želvy jsou převážně býložravci.To znamená, že je budeme krmit rostlinnou sravou.Nejvhodnější jsou pro želvy listy a čerstvé byliny s vysokým obsahem vápníku.V létě podáváme pampelišku (květ i list), která je u želv velice oblíbená.Dále je vhodný jetel, jitrocel a vojtěška.Většina želv ochotně příjímá i listy nejedovatých stromů a seno.V zimně pak mají rády kapustu, kadeřávek, listy kedlubny a květáku, ale lze vyzkoušet všechny druhy zeleniny jako je např.: kedlubna, rajče, okurek, strouhaná mrkev nebo paprika.Sladké ovoce by mělo tvořit pouze 10% krmné dávky, jinak by mohlo ohrozit zdraví zvířete.Také salát podáváme pouze zřídka.Naše želvy si občas rády pochutnají na zralých a sladkých švestkách, meruňkách, broskvých a jablkách.Jídelníček želv by měl být velice pestrý a v podstatě můžeme vyzkoušet jakýkoli druh ovoce či zeleniny.Každá želva je jiná a brzy poznáte jejich nejoblíbenější pochoutku.

Ve stravě je velice důležitý vápník a to hlavně v období růstu nebo kladení vajec.Proto je možné dát želvě čas od času sépiovou kost.Vitaminové preparáty podáváme jen občas a to na doporučení veterinárního lékaře.Při pestré sravě není důvod, aby želva trpěla nedostatkem vitaminů.Proto v našich podmínkách želvy trpí přebytkem vitaminů, který vede k rychlejšímu růstu a tím pádem k následné deformaci krunýře-křivici.Toto bohužel vím z vlastní zkušenosti.Proto občas méně znamená více.

Pro vaši želvu je nejvodnější a nejpřirozenější potravou divoké byliny.Zde jich je pár vyjmenováno:

-pampeliška (květy i listy)

Křeček zlatý (Mesocricetus auratus) je svrchu žlutohnědý, vespod bílý nebo bělošedý, měří asi 20 cm a váží průměrně 125 g. Po svém druhém objevení roku 1930 se dostal zásluhou zoologa Aharoniho do Ameriky, kde se rozmnožil a kde došlo k jeho prvnímu použití v laboratořích. Následovala ohromná reklama, hlásající, že křeček zlatý je ze všech laboratorních zvířat nejlepší a že se hodí pro svou mimořádnou citlivost ke všem pokusům. Tak se stal křeček předmětem velké spekulace různých firem, které chtěly na jeho chovu hodně vydělat. Ale naděje vkládané do nového laboratorního zvířete byly z velké části zklamány. Ukázalo se, že morče je přece jen vhodnější a že křeček zlatý se hodí jen pro některé pokusy. Přesto si však získal pro svou čistotu, klidnou povahu a snadný chov velké sympatie nejen jako laboratorní zvíře, ale i jako příjemné zvířátko domácí, chované dokonce v bytech.


Krmení
Vedle rostlinné potravy nepohrdne ani menšími kousky masa. V chovech krmíme křečky zpravidla jen jednou denně. Při krmení se křečci hned seběhnou a pustí se především do zelené potravy, potom do zrní. Nacpou si lícní torby k prasknutí a potravu si pak přenášejí do svých skrýší. Teprve večer se nažerou pořádně.

Druhy
Křeček zlatý dlouhosrstý, Křeček zlatý rex, Křeček zlatý s normální srstí, Křeček zlatý se

saténovou srstí. atd...

směs pro křečky se prodává v chovatelských obchodech.Je zvlášť připravená tak,aby křečci dostali dobře vyváženou stravu ze všech základních složek-zrní,semínek a ořechů.

křeček by měl dostávat jak kořenovou, tak zelenou zeleninu,vždycky syrovou. Dávejte křečkovi denně čerstvou vodu!!!DRUHY ZELENINY: brokolice,mrkev, tuřín, štěrbák, petržel,vnější listy a košťál květáku.

Křečci si občas dají hrozinky,ovocný koláč, slunečnicová semínka a natvrdo vařené vejce.Ale dávejte pozor-slunečnicová semínka mohou způsobit kožní problémy !!!!